Eva Löw-Beer Tugendhat

Tak tohle je teda něco! Vědci se pustili do zkoumání sexuálního života velryb a narazili na pořádnou mořskou párty, kde se to gay velrybím pářením jen hemžilo. Ano, čtete správně!

Eva Low-Beer Tugendhat
Když se řekne vědecká studie, většina z nás má tendenci si představit obrázky plné grafů a tabulek, které jsou tak přeplněné složitými čísly a termíny, že by mohly snadno posloužit jako spolehlivý lék na nespavost. Ale, jak se ukazuje, věda nemusí být vždy takto… nuže, uspávající.

Existují chvíle, kdy se vědci rozhodnou odhodit své kalkulačky stranou a ponořit se do zkoumání témat, která by mohla spíše připomínat titulky z tabloidů než seriózní vědeckou práci. A tak se stalo, že v roce 2022, u pobřeží Havaje, došlo k pozorování milostného aktu mezi dvěma samci keporkaka, což bylo nyní potvrzeno novou studií. Ano, přátelé, čtete správně. Věda se tentokrát zaměřila na velrybí sexuální život, a to konkrétně na gay velrybí párty.

Zamyslete se nad tím – dvě gigantické, majestátní bytosti, každá dlouhá přibližně jako městský autobus, objímající se v nekonečném oceánu. To by byla romantika jako z filmu, kdyby nešlo o to, že jsou to dva samci. Ale kdo jsme my, abychom soudili? Láska je láska, a to i ve velrybím světě, kde hranice zjevně neexistují.

Vědci, kteří měli tu čest být svědky této scény, pravděpodobně nevěděli, kam dřív koukat. „Tohle není to, co jsem očekával, když jsem se dnes ráno probudil,“ museli si pomyslet, zatímco se snažili chránit své poznámkové bloky před slanou mořskou vodou. A představte si tu výzvu při pokusu o dokumentaci tohoto jevu. „Promiňte, pane keporkaku, mohl byste prosím na chvilku ještě jednou zapózovat? Moje kamera nebyla připravena.“

Co je na tomto všem nejzajímavější, je debata, kterou tato událost rozpoutala ohledně sexualitě v přírodě. Zdá se, že oceány a moře jsou doslova plné queer společenství, které by nám, lidem, mohly dát lekci z otevřenosti a tolerance. Velryby, delfíni, a dokonce i některé mušle si jdou svou vlastní cestou bez obav z toho, co si o nich může myslet zbytek ekosystému.

Takže, co my, lidé, můžeme z toho všeho vzít? Možná bychom měli přestat soudit a začít oslavovat tu úžasnou rozmanitost, která nás obklopuje. A kdo ví, možná jednoho dne budou velryby předními postavami v příbězích o lásce a akceptaci, které budou inspirovat generace.

Takže, když příště uvidíte dva keporkaky, jak si to spolu šťastně plují vedle sebe, neváhejte jim poslat laskavý klaksonový pozdrav a povzbudit je na jejich cestě láskou. Velrybí láska je také láska. A kdo jsme my, abychom soudili, co se děje pod hladinou? Vždyť nakonec, oceány jsou plné tajemství a kdo jsme my, aby nás nepřekvapily svými nekonečnými záhadami a příběhy lásky, které si píší svými vlastními pravidly.