Had i v kleci může zůstat králem

„Říkám ti, každý - každý chce slyšet můj příběh. Jsem Charles Sobhraj, rozumíš?“ vykřikoval a pomalu se sesunul o zeď vlastní cely. Dlouze sípal, dýchal. A pak tiše a odevzdaně spustil.

Petr Janša

„Narodil jsem se ve Vietnamu, ale život mě zavedl daleko, daleko od té hnusné války. Do temného podsvětí zločinu. Pochopil jsem, že můj skutečný domov není místo, ale stav mysli, která mi vládne.“ Byl jsem úplně ticho, nedýchal jsem. Věděl jsem, že teď. Teď je ta chvíle! Ta zrůda promluví. Pravdu.

„Byl jsem jako had,“ spustil pomalu vzpomínání na své začátky… „Vždycky jsem se dokázal vplížit do důvěry lidí a stejně tak nepovšimnut opouštím i místo činu. V Paříži jsem poznal svou první velkou lásku, Chantal. Byla jako světlo v temnotě mého posraného života. Společně jsme procestovali svět. Rozumíš? Skoro celý svět. Platil za to ale někdo jiný. Chantal byla ta temnější stránka mého zkurveného života, chtěla víc.“ Odmlčel se, téměř na půl hodiny, jen sípal, a dýchal. V cele se zastavil čas. Nic se nepohnulo, jen jeho vystouplé žíly na čele silně pulzovaly.

„Přemýšlím o Terese Knowltonové,“ přerušil ticho. „Jak se vznáší na hladině, mrtvá, celá tuhá, v bazénu, v bikinách. To byla moje práce. Bylo to nutné,“ nasadil jiný tón. „Všechno je jen hra na kočku a myš, a já jsem vždycky byl ten lepší, nenápadný lovec.“ Bylo téměř k nevydržení, poslouchat to monstrum. Mluvil už celé hodiny. Všechnu tu hrůzu. Větu za větou.

„Vzpomínám na chvíle, kdy jsem s Ajayem pracoval ruku v ruce. A jak nám to šlo, čistá práce. Ti Indové, ale umí pálit lidi, to ti povídám,“ chechtal se. „Ale když začal být divnej, musel jsem se ho zbavit. Ve světě není místo pro slabosti,“ jako by se smíchem snažil na něco rozpomenout. „Pálil lidi, už mrtvé. On to štěstí neměl,“ teď už se smíchem dusil. „Jo, Ajayem to neměl lehký, to mi sakra věř“ a rázem zvážněl. „Neměl hezkej život ani smrt. Pořád vidím ten jeho udiveně – vyděšenej ksicht.“ Nebralo to konce. Ta cela se snad zmenšovala. Zdálo se, že ty odpornosti nevydržím poslouchat už ani minutu.

„S úřady jsem si vždycky hrál jako s děckama. Zdálo se, že mě nikdy nenajdou. A když už to vypadalo, že mě mají, já jsem vždycky vyklouznul. Jsem jako had, který se vždycky vykroutí,“ znázorňoval pravou rukou hada. „Ale i hry mají svůj konec. V Nepálu jsem byl nakonec chycenej a odsouzenej k doživotí, jak víš. Je to ironie. Já? Za mřížemi. Přesto i tady, ve vězení, si udržuji svůj vliv. Podařilo se mi podplatit stráže a žít pohodlný život. I v kleci může had zůstat králem,“ šeptal významně do ticha své cely.

„Jsem celebrita,“ přemýšlí nahlas a pokračuje. „Jsem uvězněný, snažím se uniknout skrze myšlenky na lidi. Na ty živé i mrtvé, rozumíš? Můj příběh bude žít dál, i když já budu mrtvý,“ jako by si byl vědom nesmrtelnosti své zrůdnosti. „Ale nezapomeň, i když mě teď vidíš za mřížemi, můj příběh ještě neskončil. V hlavě už nosím plány. Hra ještě neskončila,“ mrazivě zašeptal poslední větu: „Had je přece stále na lovu.“

Asi nějak takto by mohla probíhat scéna jednoho z mnoha filmových a seriálových zpracování, které byly o Charlesi Sobhrajovi natočeny. Film s hlavní postavou jedné z prvních zavražděných, Teresy Knowltonové, jsem zatím žádný neviděl: Teresa Knowltonová, věk: 21, místo: Thajsko, modus operandy: utopení, popis: Sobhraj ji zdrogoval a utopil v přílivovém bazénu. Tělo bylo objeveno v bikinách s květinkovým vzorem.

V temných stínech historie se skrývají příběhy, které mají sílu vyvolat v nás děs i fascinaci zároveň. Příběh Charlese Sobhraje, muže známého jako „Bikini Killer“ a „Had“, je jedním z nich. Životní cesta Sobhraje zavedla na dráhu podvodníka a sériového vraha batůžkářů na exotické Hedvábné stezce. Cesta plná odporných činů. Vedená temnými zákoutími lidské psychiky a zločiny, jako jsou ty Sobhrajovy. Nutí se zamyslet se nad tím, co vede člověka k takovým hrůzným činům.

Charles Sobhraj se narodil v době války v rozděleném Vietnamu jako syn indického otce a vietnamské matky. Absence stabilní rodinné struktury, poté, co jeho biologický otec opustil rodinu, stejně jako to, že mladý Sobhraj byl ponechán ve výchově otčíma, francouzského poručíka. Ani stěhování do Francie mu nepřineslo klid. Zřejmě kulturní a rasové rozdíly vnímané v 70. letech deformovaly Sobhrajovu osobnost. Osamělost, hledání identity a touha po uznání se staly hnacími silami, které ho postupně vedly k bezcitným zločinům.

Již v mladém věku, během drobných krádeží, se začal rýsovat jeho talent pro manipulaci. Jeho schopnost získat důvěru a pak ji zneužít zřejmě vynikla během pobytu ve vězení. Zde se spřátelil s bohatým „sponzorem“ a po svém propuštění zapadl do pařížské smetánky. Pobyt mezi tzv. smetánkou později zužitkoval při svých mezinárodních podvodech a vraždách. Příběhy jeho obětí, jako byla Teresa Knowlton ze Seattlu, která byla nalezena mrtvá v bazénu oblečená v bikinách, nebo Vitaj Hakim, jehož přítelkyně skončila obdobně, jsou děsivé kapitoly v knize jeho zločinů. Každá z těchto obětí byla pečlivě vybrána a jejich smrti byly vždy pečlivě inscenovány, aby odpovídaly Sobhrajově krutému a manipulativnímu naturelu.

Charles Sobhraj, podvodník, zloděj a vrah byl mistrem manipulace a přetvářky, schopným přizpůsobit se jakémukoliv prostředí a zneužít jakoukoliv situaci ve svůj prospěch. Monstra se někdy skrývají za maskou jakéhosi mně neznámého charisma.

Ve spletitém příběhu je kapitola jeho mistrovských úniků a manipulací, které byly základem jeho pověsti nepolapitelného zločince. Labyrint, v němž každá chodba vede k dalšímu podvodu, změně identity či útěku před spravedlností. Jeho schopnost proměnit se v kohokoli – od obchodníka s drahokamy po turistu – byla přímo děsivá. Používání cestovních pasů svých obětí mu umožňovalo stírat stopy svých odporných vražd.

Mezi zvláštní kapitolu patří jeho úniky z vězení. Jak z filmového scénáře. Opravdu, i v béčkovém filmu by se zdály jako více než přepjaté scény. Ne však pro Sobhraje. Jednou přemohl strážné pomocí drog, jindy využil svého „šarmu a charisma“ k tomu, aby získal sympatie vězeňských dozorců. Ve vězení dokázal Sobhraj vytvořit iluzi filantropa, který má smůlu, justiční omyl, nikoli bezcitný podlý vrah.

Úřady se snažily udržet krok. Při jeho hledání se spojily síly mezinárodní policie, ale i přes jejich koordinované úsilí Had vždy nějak našel cestu, jak se vyplížit. Snad nebýt jednoho výjimečného diplomata, detektiva amatéra, nikdy by se na jeho zločiny nepřišlo.

Příběh Charlese Sobhraje nabírá na intenzitě v momentě jeho dopadení. Po letech zločinů a útěků byl konečně zadržen v Nepálu. Představa jeho dopadení vyvolávala u mnohých obětí a jejich rodin smíšené pocity. Úleva a hořkost.

Soudní proces byl mediálním cirkusem, jehož hlavní hvězdou byl sám Had. Vypadal arogantně a výsměšně. Užíval si pozornosti. Média v té době byla přímo posedlá vyprávěním jeho zločinů. Temná stránka lidské povahy a manipulace je stejně poutavá, jako je děsivá.

Sobhraj, nyní už známý, se po svém propuštění pokusil transformovat ze zločince na celebritu. Jeho úsilí stát se celebritou byly skutečně bizarní. Přes své zločiny se nápadně objevoval v médiích, poskytoval rozhovory. Dokonce se pokoušel zpeněžit svou odpudivou vražednou story.

Příbuzní a přeživší obětí se musely smířit se Sobhrajovou svobodou. Život Charlese Sobhraje představuje temnou kapitolu v historii kriminalistiky. Je možné, aby někdo jako Sobhraj prošel opravdovou proměnou? Média a populární kultura často glorifikují nechvalně proslulé postavy a mohou nechtěně podněcovat fascinaci zločinem. Případ slizkého Hada připomíná, že za každým zločinem stojí skutečná lidská tragédie.